Ale předtím ještě příběh, jak jsem se k němu vlastně vůbec dostal a k Roverům obecně.
Svého prvního Rovera jsem podědil v podstatě náhodou od přítelkyně, které se tehdy kupoval Peugeot 406, protože 45ka, kterou jezdila vyžadovala veliký servis a nevědělo se tedy jestli nám vůbec zůstane (Já tehdy jezdil 106kou). Osobně jsem tehdy do servisu jít nechtěl, zaniklá značka, dostupnost dílů a takový ten klasický evergreen, jaký určitě znáte. Jelikož bylo auto v tomto stavu prakticky neprodejné, nakonec se do kupy dal. A já v něm tak začal jezdit, než ho dáme k prodeji. Tehdy nám servisák řekl, že to auto je shnilý a další technickou neprojde, ta byla ještě na rok Dobrá zpráva že? Po nějaké době jsem s Roverem jel ke kamarádovi, který otevřel servis. Potřeboval jsem technickou a zjistit na vlastní oči, v jakém stavu to auto vlastně je. Zjistili jsme, že auto je v podstatě netknuté korozí a že je ve skvělém stavu. Tou dobou už jsem plně propadl kouzlu Vikingské lodi a bylo mi jasný, že tohle je přesně to auto pro mě. Krásné, pohodlné, skvěle se řídí a prostě pro mě dokonalé. S motorem 1.8 to byl takový ''hot-hatch'' a opravdu mě bavil, pořád. Než přišel poslední duben roku 2018, jel jsem domů svižným tempem. Přecenil jsem svoje síly a nechal vyhrát ego nad rozumem. Nevybral jsem zatáčku a ukončil tak život mého zeleno-modrého miláčka o zeď. Po téhle studené sprše nastala otázka, co si pořídit jako náhradu. Tušil jsem že najít nějakou 45ku, která by mě zaujala bude náročné, takže jsem koukal jinam. Ale stále jsem hlídal, jestli se náhodou nějaká 45ka neobjeví. Dva měsíce listování mezi Focusy, nějakými Mazdami a tím ostatním, nepřineslo nic o co bych opravdu stál, když v tom, jedno pondělí večer jsem našel dvě nové nabízené 45ky. Svitla naděje. Jeden byl hatchback a druhý sedan. Byl to ten sedan, který mě na první podívanou naprosto uchvátil. Stav, barva, ten jedinečný interiér... láska na první pohled.
A tak, 1.6.2018 jsem se vydal na dlouhou cestu abych se podíval naživo. Po cestě tam jsem přemýšlel o tom, co by se muselo stát abych ho nekoupil. Málo, bylo mi jasný že s ním na 99% odjedu. První prohlídka dopadla dobře, všechno je tam kde má být, nenačaté korozí (dokonce byl před nějakou dobou proveden nástřik spodku), kastle v dobrém stavu, sem tam oděrka, ale nekupuji nový vůz, takže to jsem čekal. Nefungujcí první rychlosti na větráku, to taky nic není. Ale první problém nastal při nastartování. Zůstala svítít kontrolka motoru, že to je lambda sonda. To beru, auto jistě dlouhou dobu stálo. Nakonec jsem na to dostal slevu. Při jízdě bylo všechno v pořádku a já věděl, že bude můj (pozn. Podvědomí je strašná mrcha... po vyjetí se mi do nosu vrátil zápach airbagů z mé nehody a ještě chvíli jsem se toho nemohl zbavit). Tak jsem si pořídil svůj ''nový'' Rover 45 v modré barvě, ve výbavové edici Style, ale o té později.
Nastala cesta domů, plný nadšení jsem ještě zajel natankovat a jelo se. Co čert nechtěl asi 80 kilometrů od domova se na mě ke kontrolce motoru rozsvítilo i dobíjení. Zůstal jsem stát zhruba 25 kilometrů od Liberce a s kamarádem, který jel se mnou jsme začali řešit co dál. Poslal jsem ho tedy koupit novou baterku, abych měl dost síly a dojel domů. Takže auto šlo hned do servisu. Oprava byla komplikovaná a zdlouhavá, protože elektrika je prostě bestie. První se repasoval altík, jelikož to byl podle všeho viník. Bohužel to nebylo ono a přetrvávajcí problém způsobil že altík musel na repas znovu. Přišlo se na kabelový svazek za motorem, který po cestě domů spadl na výfuk a kus se spekl. Do toho se řešilo proč má auto v klidu odběr přes 3 Ampéry. Nakonec se na to přišlo a já začal konečně jezdit. Bohužel po čtyřech dnech jsem opět nenastartoval. Takže zase zpátky do servisu. Opět šel altík na repas a dopadlo to tak, že jeho vnitřnosti mám z 2.0 V6 a už je to týden a stále jezdím.
Mohu tedy říct, že po dvou měsících trápení s elektrikou, je konečně můj miláček snad připraven normálně jezdit a já se tu o něm můžu rozepsat.
A teď něco o něm:
Jde o model 45 v modré barvě z konce roku 2003, tudíž jeden z posledních před posledním faceliftem. Vybaven je motorem o obsahu 1.6 s výkonem 80KW. Nejdůležitější na něm je však interiér, je tu převzato mnoho prvků z faceliftu. Pryč jsou dekory na palubní desce ze dřeva, ty jsou nahrazeny černou barvou. Spodní část palubní desky a středového tunelu jsou v krémové barvě, budíky mají novou grafiku a jsou bílé, také volant je jiný, hubenější s velkým kulatý logem uprostřed(a osazen ovládáním pro rádio, bohužel nemám originální rádio a nevím jak by se to dalo zprovoznit). Jiná je i grafika ovládání ventilace a přepracováním prošla i hlavice řadící páky. Přepracovány jsou také výplně dveří, jiná látka která drží a nedlepuje se. Odlepený tapec ze stropnice je tu minulostí. Nepsmím opomenout krásná patnáctipalcová kola.
Zmínil jsem slovní spojení ''edice style'' o co jde? Nevím tedy přesně do hloubky, zda-li se jedná o kosmetické změny nebo takové, které jdou do hloubky, nebyl jsem schopen si tuhle informaci nikde najít. Ale uvnitř na mě čekají skvělé sedačky z MG ZS, modrá alcantara s černou kůží. Sportovní a zároveň pohodlné, nabízející oporu stejně jako komfort. Jen mě mrzí absence předních mlhových světel.
No mohl bych tu o něm básnit dlouhé hodiny. Tolik jsem se do něj ''zamiloval''
Ještě jsem takové provedení v těchto končinách neviděl a nevěřil jsem tomu, že by to mohl být originální stav. Až když jsem začal pátrat hlouběji jsem zjistil, že taková edice opravdu existovala.Pokud jste se pročetli až sem tak děkuji. Vím, že to bylo dlouhé a doufám, že takové bude i přátelství s mým autem. Jsem ještě na začátku příběhu a je toho ještě mnoho co chci udělat, opravit a renovovat než budu spokojený, ale jako s každým projektem vím, že hotovo nikdy nebude. Vždycky je co dělat...
Pokusím se časem přidat více fotek.
Budu se na Vás těšit na srazech (až nabudu jistoty, že to auto zvládne ujet)
Nejsi ty náhodou taky analytik/programátor? 
budu muset zase navštívit vysavač...