Úprava Rover 600 po crash testu v roce 1997

[michalryb]

Zaujala mě informace na jednom zahraničním webu, že po propadáku Roveru 600 v crash testu v roce 1997 došlo k úpravě Roveru 600 z pohledu bezpečnosti posádky. Rád bych se zeptal, zda je tato informace pravdivá a pokud ano, tak jakým konkrétním úpravám došlo?

[AnderN]

Předně je potřeba říct, že R600 rozhodně není nebezpečnější auto, než jeho konkurenti ze stejné doby.

Ono postavit auto, které získá skvělé hodnocení v laboratorním testu a postavit auto, které je bezpečné, to jsou dvě rozdílné věci. Například hasiči, kteří jezdí stříhat auta po nehodách, vám potvrdí, že takové výrobky nejmenované francouzské polostátní značky, které v testech NCAP pravidelně získávají nejvyšší hodnocení, bývají zmuchlané překvapivě hůř, než jiné vozy, které v testu evropských laboratoří dopadly hůře. Když se totiž konstrukce spočítá na konkrétní náraz z přesně definovaného směru přesně stanovenou rychlostí, tak potom stačí, aby v praxi ta rána přišla odjinud, v jiné intenzitě a hned se ta skořápka kroutí jinak.

V případě R600 je pak důležité také to, že test proběhl až v roce 1997, ale to auto už v té době bylo u konce svého prodejního cyklu (1993-1999) a tím pádem auta o pár let novější samozřejmě dopadala zase o něco lépe. Pokud jde o nějaká vylepšení, tak po tomto testu Rover zavedl do sériové výbavy čelní airbag pro spolujezdce (předtím jen pro řidiče). Vzhledem k tomu, že při testu už šlo o model po faceliftu, tak třeba zadní výškově stavitelné opěrky hlav už to auto mělo. O více vylepšeních proti původnímu provedení nevím a spíš pochybuju, ale třeba někdo doplní.

Ale dneska je to stejně tak trochu jedno, protože původní schopnost pohlcovat energii nárazu je značně ovlivněna změnami ve spojích plechů, korozí a opravami, které v průběhu let na každé karoserii probíhají.

Slovo na závěr -- zkušenosti těch, kteří měli tu čest v různých modelech Roverů havarovat, potvrzují spíše nadprůměrnou celkovou bytelnost těchto aut. Ale jinak je samozřejmě lepší to nezkoušet na vlastní kůži

[Austin]

Parkoviště u zahrady
O nás se Hnůjdaj i30 rozmačkal napadrť (odtah), my jsme vyměnili světlo a stříkli nárazník. Pán byl úplně vykolejený.

Pak nás atakovalo auto s pičou a dopadlo to podobně, ani jsme zadek nelakovali
a paní to měla na odtah (nárazník dole, chladič KO, světlo KO, kapota varhany).

Něco na tom bude.

[Trunda]

Tak dneska dělají auta tak, že se snaží mít co nejpevnější "klec" pro posádku a to okolo mít deformovatelné tak, aby to pohltilo co nejvíc energie. Tedy předek a kufr se zmáčkne, ale klec zůstane pevná. U crash testů se řeší jen důsledek nárazu na posádku a tak se auta vyrábí bez ohledu na to, že sebemenší ťukanec zbytek auta odepíše. Kdežto původní auta ještě trošku hleděla i na to, aby byla odolná celkově a vydržela být funkční i po mírném karambolu.

Ale tak to je otázka kdo co chceme. Buď po ťukanci opravitelné auto, ale hnutou páteř, nebo naopak. Fyzika je fyzika a při nárazu to prostě něco odskákat musí. Asi v běžném provozu nebudeme chtít jezdit ve vyklecovaném autu, skořepinové sedačce, pětibodovém pásu a helmou s Hansem

[olson]

Co si pamatuju, tak při tom testu se to týkalo horší ochrany spolujezdce. Tuším hlava a ruka (nevím která)a možná ještě hrudník už byly přes limit, jak je to barevně odstupňováno. To tedy asi vyřešili tím airbagem, standardně osazovaným. Ale někdo se zmiňoval, či někde psal i o údajných mechanických úpravách karoserie. Mám sice zhruba celý průřez výrobou - šedý je ze začátku a zelený z konce výroby, ale ke zkoumání odlišností v konstrukci karoserie jsem se zatím nedostal.
Jinak zrovna v zeleném jsem měl loni v zimě tu čest okusit jeho kvality při nehodě (viz příspěvek "Smolný den") a po této zkušenosti si dovedu představit řadu jiných aut, ze kterých bych v té samé situaci asi jen tak bez úhony nevylezl.