Servis v zahraničí…

[olson]

… tedy konkrétně na Zakarpatské Ukrajině
Co jsem letos koncem zimy koupil modrou šestistovku, daly se rychle do pořádku jen nejdůležitější věci, aby prošla technickou. Zůstalo tam pár věcí, které ale nebyly akutní a pak už jsem se tomu moc nevěnoval. Takže pak to vypadalo tak, že několik dní těsně před dovolenou jsem honem řešil hromadu věcí. Např. i včetně přehození (konečně) na letní kola. O čem jsem věděl už od koupě a co jsem už nepořešil ani před odjezdem na dovolenou byl vlnovec výfuku. Byl už dosti natrávený, nicméně pořád držel pohromadě a díra zatím žádná. Tak jsem si říkal uvidíme, na dálnici dostane zabrat a buď se projeví nebo ne. Kupodivu přežil. Co mu ale vyloženě nesvědčilo, tak byly Zakarpatské cesty (tedy ty místní vesnické, dvojky, trojky, naopak jedničky jsou mnohdy v lepším stavu než u nás). Postupně s každým dnem bylo slyšet, jak se na vlnovci klube díra. Takže několikanásobně vyšší úroveň rázů a vibrací, než by běžně schytal doma, ho během několika dní odporoučela. Nakonec ho ale dorazil nějaký kámen. Jak se to uklepalo a postupně se zpřetrhaly všechny drátky vnějšího i vnitřního opletení v místě předního prstence, tak se to úplně oddělilo, že se dala mezi strčit celá dlaň. Rachot neskutečný.
Nejdřív jsem přemýšlel jak to opravím před barákem – nájezdy z fošen, svářečka od souseda, atd. Pak mě to přešlo a vydal jsem se navštívit servis. Konkrétní představu jsem neměl, takže jsem to bral, jak to bylo po cestě. Pěkně zrána. Nejdřív v Ilnycji (Iršavský rajon). První servis vypadal docela sympaticky, nicméně byl zavřený. Paní vedle z baru doporučila další o kousek dál. V pořadí druhý servis byl zašitý vzadu ve dvoře v polorozpadlých budovách bývalého družstva. Skoro se mi chtělo ani nevystupovat z auta, otočit se a jet pryč. Ale když jsem viděl, že tam je živo a jaká se tam vyskytuje klientela, už mě tolik hrůza z představy o kvalitě odvedené práce nejímala. Opravit, že to budou schopni, jen v tu chvíli neměli na dílně místo. Že prý odpoledne. Tak jsem to jel zkusit ještě do třetího servisu, do Iršavy. Že by se mě taky ujali, ale tam jim pro změnu zase chyběl člověk, který prý přijde kdo ví kdy a ostatní mechanici se už v něčem hrabali. Tak nakonec jsem jel odpoledne do toho v pořadí druhého servisu. Na jámě se to prohlídlo. Rozsypané to bylo fest. Nějaké improvizované spasování nazpět a svaření by bylo s nejistým výsledkem a životnost tohoto řešení taky bez záruky. Rozumnější se jevila výměna za nový vlnovec. Takže starý vlnovec se změřil, následoval telefonát do obchodu s náhradními díly, mistr mě tam zavezl a za chvíli už jsme vezli nový vlnovec zpět.
No když to shrnu oprava rychlá, kvalitní, levná. Sice jsem po příjezdu do servisu i odpoledne v domluvený čas čekal asi hodinu na dvoře na slunci, než se na mě dostalo, ale pak bylo za půl druhé hodiny hotovo. Včetně cesty do obchodu pro nový vlnovec. Celkem mě to přišlo v přepočtu na cca 530,- Kč (vlnovec 230,- Kč, cesta pro vlnovec 50,- Kč, práce 250,- Kč).

[cvrko]

U nás by jsi dal tak dva litry. Dobrá cena.

[Pítrs]

Vzhledem k životním nákladům, důchodům a cenám obecně, které v tom "státě" jsou, se tomu vůbec nedivím
No a hlavní je spokojenost.
V té oblasti bývají super lidi.

[olson]

U nás by jsi dal tak dva litry. Dobrá cena.

Asi tak nějak. Před nějakými třemi lety jsem měnil vlnovec na šedém a to jsem jen za samotný vlnovec zaplatil zhruba tu samou částku co jsem nyní dal za celou výměnu.

[olson]

Vzhledem k životním nákladům, důchodům a cenám obecně, které v tom "státě" jsou, se tomu vůbec nedivím
No a hlavní je spokojenost.
V té oblasti bývají super lidi.

Přesně tak, národ přátelský, pohostinný a veskrze veselý.
Přestože při dnešním kurzu 1,- CZK = 1,12 UAH je minimální mzda 2500,- UAH, běžná mzda je cca 3000 až 3500,- UAH a důchod tak okolo 1000,- UAH.
Přitom ceny potravin se dotáhly prakticky k těm našim a některé dokonce i výš.
Litr nafty stojí od 19 do 22 UAH, té lepší 23 až 24 UAH. Benzín je posazen ještě o 1-2 UAH výše.
Zkuste si představit, že by to takto bylo nastaveno u nás.