Smolný den - část 2.

[olson]

Smolný den – aneb článek o naftě, blbosti, štěstí v neštěstí a pasivní bezpečnosti - část 2.

Naštvaný jsem to šel odpoledne řešit, v obavě, že by se to druhý den ráno mohlo zase opakovat. Měl jsem představu, že ohřeju a propláchnu palivový filtr a do nafty přidám VIF. Nakonec jsem si to zjednodušil. Když jsem zjistil, že balonek jde mačkat o poznání snáze, jak odpoledne bylo tepleji, tak jsem slevil z ohřívání filtru. Jen jsem odkalovacím šroubem vypustil do malé skleničky trochu nafty z filtru. Pak jsem odpustil za běhu motoru z přepadu vstřikovacího čerpadla asi 1,5 l nafty. Část jsem si odlil do dalších dvou skleniček. Do jedné jsem přidal VIF, v 2-3 x koncentrovanějším poměru, jako by se to míchalo v nádrži. Do zbytku jsem přidal VIF také v cca dvojnásobné až třínásobné koncentraci (počítáno na objem zbývající nafty v nádrži), než je běžné dávkování, a tento nazelenalý koktejl nalil do nádrže.
Skleničky jsem dal společně s teploměrem do mrazáku, že to takto otestuju.
Pak jsem to jel projet, odzkoušet jak se to chová. Vyjel jsem s mírně zahřátým motorem asi 2 km od baráku na kopec, kde jsem se otočil a jel zpět. Motor šel pěkně plynule, spolehlivě k 3 tis. otáček. Víc jsem to netočil. Jak jsem se vracel, v protisměru jelo auto. Nechtěl jsem z kopce brzdit, protože by to vyšlo tak, že by jsme se míjeli na mostku, který dík způsobu prohrnování sněhu byl úzký. Tak jsme se míjeli až za mostkem, kde silnice byla širší. Ale jak byla tma, najel jsem pravou stranou do vyhrnutého sněhu asi více než bylo zdrávo. To byla ovšem ta největší blbost co jsem udělal. Pěkně mě to začlo táhnout na stranu. Toto se mi již nejednou stalo. Zvládání takových situací sice znám a vždy jsem se z nich bezpečně dostal, ale tady nebyla nic platná ani práce s plynem. Postupně mě to stáhlo úplně mimo silnici, kde byl hluboký sníh, a dál jsem pokračoval po nějaké již zcela neřiditelné trajektorii. Ukončil to až další mostek, do kterého se Rovřík zakousl. Čelní náraz do betonového soklu mostku, který nepovolil. Jel jsem něco nad šedesát, určitě do sedmdesáti. Jaká byla přesná rychlost v okamžiku nárazu těžko říct, ale nepřišlo mě, že by mě ten sníh nějak výrazně zbrzdil.

Když to vezmu do důsledku, jsem vlastně rád, že jsem seděl zrovna v tomto autě. Zafungovalo totiž přesně tak jak mělo, pás, airbag a karoserie odvedly svou práci a díky tomu jsem z toho vylez prakticky bez úhony. Jak tělo přišlo k sobě, tak jsem to sice cítil – klasika: levé rameno, klíční kost, hrudní kost a žebra na pravé straně – to od pásu, a bolavý nos – to od airbagu. A potom paže. Ale žádná zlomenina, nebo uvnitř něco utrženého.

Vědět, že to vyjde do toho mostku (které jsou tam na kilometru dva, jinak jen pár mladých stromků), tak to nechám hned stočit do sněhu. Ale to jsou ty kdyby, a to jsou chyby.

A co auto? Jak jsem to zatím zběžně prohlédnul, tak náraz zachytil z velké části pravý podélník, kde se většina kinetické energie zlikvidovala. Však je podle toho taky patřičně nařasen. Jinak to z nosných částí samozřejmě schytal přední příčník a k němu uchycený pomocný podélník mezi motorem a převodovkou. Pak zavěšení předního pravého kola – kolo je namáčknuté v podběhu, ale zatáčet ještě jde. Vysypaný pravý světlomet, pokřivený blatník a kapota, vysypaná mřížka, pokroucený kondenzátor klimatizace a chladič (ale neteče). Dále motor je na pravé straně v uložení posunut o cca 5 cm, akumulátor vymáčkl levý světlomet, pojistková skříňka byla vytlačena na čelní sklo. Ale sklo neprasklo. Zvenku to ani tak hrozně nevypadá – nárazník se vrátil skoro do původního tvaru. Všechno se to odehrálo spíš ve spodní části. Zato uvnitř jsou prakticky všechny tvrdé plasty okolo palubovky rozlámané. No prostě kupa trsátek. A přitom nemám ani modřiny na kolenou. Zajímavě je taky zdeformován držák rezervy a úchytný šroub, jak chtěla rezerva pokračovat v dráze.
Opravit to všechno půjde, protože opravit lze skoro všechno. Ale bude to drahé a časově náročné. Nabízí se ale otázka, jak to bude rentabilní. Víc zjistím jak to odstrojím.

[berryj]

Čau Radku, je to pech. Já jsem takhle skočil do závěje před asi šesti lety. Měl jsem štěstí, že jsem měl v cestě jen dřevěný kůl z oplocení pastviny, který nebyl pro auto překážkou. Jen oprýskaná barva na nárazníku a musel mě vytáhnout traktor.
Auta je škoda, uvidíš kam až šli deformace, jestli opravit /neopravit. Kdybych věděl o nějaké 620 sdi za dobrou cenu na prodej, budu na tebe pamatovat.

[AnderN]

Nevím, kdyby to nebyly ty nosné části karoserie, tak by oprava asi dávala smysl. Ovšem takto -- původní pevnosti po opravě už nikdy nedosáhneš, je otázka jestli se ti to povede správně srovnat, abys měl auto souměrné, a jako bonus ty opravené části budou rychleji podléhat korozi. Jiná otázka je, jak často se objeví R600 se zdravou karoserií, která není orezlá nebo svařená z několika aut? Šance ale existuje. No nezávidím a držím palce, aby ses s tím co nejsnadněji vypořádal.

[Trunda]

Mrzí mě to... bohužel tohle se stává, když se s autem jezdí a pak už jde ohled na auto stranou a podstatné je to, že žiješ a tím svou službu auto dokonalo. A já bych řekl, že lepší by asi bylo ho odepsat, aspoň z toho, co říkáš. A tak co se kouknout za hranicemi, jestli by se nenašel nějaký extra zachovalý kus?

[olson]

Na zeleného jsem si docela dlouho zvykal. A když jsem se s ním už tak nějak sžil, tak se stane toto.
Byť má vyšisovaný lak, tak karosérie na tom není nějak špatně. Tedy až do teď nebyla. Zatěsnil jsem střešní žlábky, opravily se klasicky bolavá místa - korozí napadené přechody prahů/lemů zadních blatníků. Zavěšení všech kol bylo bez vůlí. Vyměnil jsem přední kotouče. Rozchodil ruční brzdu na obě kola. Na technické to docela chválili, že vzhledem ke stáří je celkově v překvapivě dobré kondici.
Když jsem koukal co všechno a jak zmačkané se dá narovnat, tak zdaleka nejsem nikterak vážný případ. Ale taky se mi nezdá, že je rozumné rovnat úplně všechno. Mám názor, že určité prvky karoserie a taky od určitého stupně poškození by se měly dát nové. Po vyrovnání to prostě už nikdy nebude mít tu původní pevnost. A to může být do budoucna osudné. Co budu povídat, bylo by mi ho líto rušit. Proto si pohrávám s myšlenkou, že bych ty zásadní části celé vyměnil. Zdroj je k dispozici - mám vrak šestistovky na ND. Sice je červený, ale krom toho, že je mírně ťuknutý na zadek, má zdravou karoserii. Měl ho jako zdroj ND už Big.T, předchozí majitel zeleného, a tak jsem ho za tím účelem vzal také.
No a pokud by to nedopadlo, tak můžu zelenému na ten mostek chodit zapalovat svíčku. Ještě tak ho přeskládat do jiné kastle. Ovšem nebudu předbíhat, uvidím jaká bude karoserii vyřknutá diagnóza, pak se rozhodnu.

[olson]

Tak situaci dopravy mám momentálně pořešenu koupí modré naftové šestistovky od Vendy 620 SDI. Zeleného jsem dal do depozitu. Šedého hodlám v brzké době zprovoznit, aby byly doma dvě auta pojízdná, kdyby zase něco.

[Trunda]

Tak to je sympatická pomoc