Smolný den - část 2.
Napsal: čtv led 19, 2017 21:32
Smolný den – aneb článek o naftě, blbosti, štěstí v neštěstí a pasivní bezpečnosti - část 2.
Naštvaný jsem to šel odpoledne řešit, v obavě, že by se to druhý den ráno mohlo zase opakovat. Měl jsem představu, že ohřeju a propláchnu palivový filtr a do nafty přidám VIF. Nakonec jsem si to zjednodušil. Když jsem zjistil, že balonek jde mačkat o poznání snáze, jak odpoledne bylo tepleji, tak jsem slevil z ohřívání filtru. Jen jsem odkalovacím šroubem vypustil do malé skleničky trochu nafty z filtru. Pak jsem odpustil za běhu motoru z přepadu vstřikovacího čerpadla asi 1,5 l nafty. Část jsem si odlil do dalších dvou skleniček. Do jedné jsem přidal VIF, v 2-3 x koncentrovanějším poměru, jako by se to míchalo v nádrži. Do zbytku jsem přidal VIF také v cca dvojnásobné až třínásobné koncentraci (počítáno na objem zbývající nafty v nádrži), než je běžné dávkování, a tento nazelenalý koktejl nalil do nádrže.
Skleničky jsem dal společně s teploměrem do mrazáku, že to takto otestuju.
Pak jsem to jel projet, odzkoušet jak se to chová. Vyjel jsem s mírně zahřátým motorem asi 2 km od baráku na kopec, kde jsem se otočil a jel zpět. Motor šel pěkně plynule, spolehlivě k 3 tis. otáček. Víc jsem to netočil. Jak jsem se vracel, v protisměru jelo auto. Nechtěl jsem z kopce brzdit, protože by to vyšlo tak, že by jsme se míjeli na mostku, který dík způsobu prohrnování sněhu byl úzký. Tak jsme se míjeli až za mostkem, kde silnice byla širší. Ale jak byla tma, najel jsem pravou stranou do vyhrnutého sněhu asi více než bylo zdrávo. To byla ovšem ta největší blbost co jsem udělal. Pěkně mě to začlo táhnout na stranu. Toto se mi již nejednou stalo. Zvládání takových situací sice znám a vždy jsem se z nich bezpečně dostal, ale tady nebyla nic platná ani práce s plynem. Postupně mě to stáhlo úplně mimo silnici, kde byl hluboký sníh, a dál jsem pokračoval po nějaké již zcela neřiditelné trajektorii. Ukončil to až další mostek, do kterého se Rovřík zakousl. Čelní náraz do betonového soklu mostku, který nepovolil. Jel jsem něco nad šedesát, určitě do sedmdesáti. Jaká byla přesná rychlost v okamžiku nárazu těžko říct, ale nepřišlo mě, že by mě ten sníh nějak výrazně zbrzdil.
Když to vezmu do důsledku, jsem vlastně rád, že jsem seděl zrovna v tomto autě. Zafungovalo totiž přesně tak jak mělo, pás, airbag a karoserie odvedly svou práci a díky tomu jsem z toho vylez prakticky bez úhony. Jak tělo přišlo k sobě, tak jsem to sice cítil – klasika: levé rameno, klíční kost, hrudní kost a žebra na pravé straně – to od pásu, a bolavý nos – to od airbagu. A potom paže. Ale žádná zlomenina, nebo uvnitř něco utrženého.
Vědět, že to vyjde do toho mostku (které jsou tam na kilometru dva, jinak jen pár mladých stromků), tak to nechám hned stočit do sněhu. Ale to jsou ty kdyby, a to jsou chyby.
A co auto? Jak jsem to zatím zběžně prohlédnul, tak náraz zachytil z velké části pravý podélník, kde se většina kinetické energie zlikvidovala. Však je podle toho taky patřičně nařasen. Jinak to z nosných částí samozřejmě schytal přední příčník a k němu uchycený pomocný podélník mezi motorem a převodovkou. Pak zavěšení předního pravého kola – kolo je namáčknuté v podběhu, ale zatáčet ještě jde. Vysypaný pravý světlomet, pokřivený blatník a kapota, vysypaná mřížka, pokroucený kondenzátor klimatizace a chladič (ale neteče). Dále motor je na pravé straně v uložení posunut o cca 5 cm, akumulátor vymáčkl levý světlomet, pojistková skříňka byla vytlačena na čelní sklo. Ale sklo neprasklo. Zvenku to ani tak hrozně nevypadá – nárazník se vrátil skoro do původního tvaru. Všechno se to odehrálo spíš ve spodní části. Zato uvnitř jsou prakticky všechny tvrdé plasty okolo palubovky rozlámané. No prostě kupa trsátek. A přitom nemám ani modřiny na kolenou. Zajímavě je taky zdeformován držák rezervy a úchytný šroub, jak chtěla rezerva pokračovat v dráze.
Opravit to všechno půjde, protože opravit lze skoro všechno. Ale bude to drahé a časově náročné. Nabízí se ale otázka, jak to bude rentabilní. Víc zjistím jak to odstrojím.
Naštvaný jsem to šel odpoledne řešit, v obavě, že by se to druhý den ráno mohlo zase opakovat. Měl jsem představu, že ohřeju a propláchnu palivový filtr a do nafty přidám VIF. Nakonec jsem si to zjednodušil. Když jsem zjistil, že balonek jde mačkat o poznání snáze, jak odpoledne bylo tepleji, tak jsem slevil z ohřívání filtru. Jen jsem odkalovacím šroubem vypustil do malé skleničky trochu nafty z filtru. Pak jsem odpustil za běhu motoru z přepadu vstřikovacího čerpadla asi 1,5 l nafty. Část jsem si odlil do dalších dvou skleniček. Do jedné jsem přidal VIF, v 2-3 x koncentrovanějším poměru, jako by se to míchalo v nádrži. Do zbytku jsem přidal VIF také v cca dvojnásobné až třínásobné koncentraci (počítáno na objem zbývající nafty v nádrži), než je běžné dávkování, a tento nazelenalý koktejl nalil do nádrže.
Skleničky jsem dal společně s teploměrem do mrazáku, že to takto otestuju.
Pak jsem to jel projet, odzkoušet jak se to chová. Vyjel jsem s mírně zahřátým motorem asi 2 km od baráku na kopec, kde jsem se otočil a jel zpět. Motor šel pěkně plynule, spolehlivě k 3 tis. otáček. Víc jsem to netočil. Jak jsem se vracel, v protisměru jelo auto. Nechtěl jsem z kopce brzdit, protože by to vyšlo tak, že by jsme se míjeli na mostku, který dík způsobu prohrnování sněhu byl úzký. Tak jsme se míjeli až za mostkem, kde silnice byla širší. Ale jak byla tma, najel jsem pravou stranou do vyhrnutého sněhu asi více než bylo zdrávo. To byla ovšem ta největší blbost co jsem udělal. Pěkně mě to začlo táhnout na stranu. Toto se mi již nejednou stalo. Zvládání takových situací sice znám a vždy jsem se z nich bezpečně dostal, ale tady nebyla nic platná ani práce s plynem. Postupně mě to stáhlo úplně mimo silnici, kde byl hluboký sníh, a dál jsem pokračoval po nějaké již zcela neřiditelné trajektorii. Ukončil to až další mostek, do kterého se Rovřík zakousl. Čelní náraz do betonového soklu mostku, který nepovolil. Jel jsem něco nad šedesát, určitě do sedmdesáti. Jaká byla přesná rychlost v okamžiku nárazu těžko říct, ale nepřišlo mě, že by mě ten sníh nějak výrazně zbrzdil.
Když to vezmu do důsledku, jsem vlastně rád, že jsem seděl zrovna v tomto autě. Zafungovalo totiž přesně tak jak mělo, pás, airbag a karoserie odvedly svou práci a díky tomu jsem z toho vylez prakticky bez úhony. Jak tělo přišlo k sobě, tak jsem to sice cítil – klasika: levé rameno, klíční kost, hrudní kost a žebra na pravé straně – to od pásu, a bolavý nos – to od airbagu. A potom paže. Ale žádná zlomenina, nebo uvnitř něco utrženého.
Vědět, že to vyjde do toho mostku (které jsou tam na kilometru dva, jinak jen pár mladých stromků), tak to nechám hned stočit do sněhu. Ale to jsou ty kdyby, a to jsou chyby.
A co auto? Jak jsem to zatím zběžně prohlédnul, tak náraz zachytil z velké části pravý podélník, kde se většina kinetické energie zlikvidovala. Však je podle toho taky patřičně nařasen. Jinak to z nosných částí samozřejmě schytal přední příčník a k němu uchycený pomocný podélník mezi motorem a převodovkou. Pak zavěšení předního pravého kola – kolo je namáčknuté v podběhu, ale zatáčet ještě jde. Vysypaný pravý světlomet, pokřivený blatník a kapota, vysypaná mřížka, pokroucený kondenzátor klimatizace a chladič (ale neteče). Dále motor je na pravé straně v uložení posunut o cca 5 cm, akumulátor vymáčkl levý světlomet, pojistková skříňka byla vytlačena na čelní sklo. Ale sklo neprasklo. Zvenku to ani tak hrozně nevypadá – nárazník se vrátil skoro do původního tvaru. Všechno se to odehrálo spíš ve spodní části. Zato uvnitř jsou prakticky všechny tvrdé plasty okolo palubovky rozlámané. No prostě kupa trsátek. A přitom nemám ani modřiny na kolenou. Zajímavě je taky zdeformován držák rezervy a úchytný šroub, jak chtěla rezerva pokračovat v dráze.
Opravit to všechno půjde, protože opravit lze skoro všechno. Ale bude to drahé a časově náročné. Nabízí se ale otázka, jak to bude rentabilní. Víc zjistím jak to odstrojím.
