ROVERCLUB.cz

Zaujala mě informace na jednom zahraničním webu, že po propadáku Roveru 600 v crash testu v roce 1997 došlo k úpravě Roveru 600 z pohledu bezpečnosti posádky. Rád bych se zeptal, zda je tato informace pravdivá a pokud ano, tak jakým konkrétním úpravám došlo?

Předně je potřeba říct, že R600 rozhodně není nebezpečnější auto, než jeho konkurenti ze stejné doby.

Ono postavit auto, které získá skvělé hodnocení v laboratorním testu a postavit auto, které je bezpečné, to jsou dvě rozdílné věci. Například hasiči, kteří jezdí stříhat auta po nehodách, vám potvrdí, že takové výrobky nejmenované francouzské polostátní značky, které v testech NCAP pravidelně získávají nejvyšší hodnocení, bývají zmuchlané překvapivě hůř, než jiné vozy, které v testu evropských laboratoří dopadly hůře. Když se totiž konstrukce spočítá na konkrétní náraz z přesně definovaného směru přesně stanovenou rychlostí, tak potom stačí, aby v praxi ta rána přišla odjinud, v jiné intenzitě a hned se ta skořápka kroutí jinak.

V případě R600 je pak důležité také to, že test proběhl až v roce 1997, ale to auto už v té době bylo u konce svého prodejního cyklu (1993-1999) a tím pádem auta o pár let novější samozřejmě dopadala zase o něco lépe. Pokud jde o nějaká vylepšení, tak po tomto testu Rover zavedl do sériové výbavy čelní airbag pro spolujezdce (předtím jen pro řidiče). Vzhledem k tomu, že při testu už šlo o model po faceliftu, tak třeba zadní výškově stavitelné opěrky hlav už to auto mělo. O více vylepšeních proti původnímu provedení nevím a spíš pochybuju, ale třeba někdo doplní.

Ale dneska je to stejně tak trochu jedno, protože původní schopnost pohlcovat energii nárazu je značně ovlivněna změnami ve spojích plechů, korozí a opravami, které v průběhu let na každé karoserii probíhají.

Slovo na závěr -- zkušenosti těch, kteří měli tu čest v různých modelech Roverů havarovat, potvrzují spíše nadprůměrnou celkovou bytelnost těchto aut. Ale jinak je samozřejmě lepší to nezkoušet na vlastní kůži

Parkoviště u zahrady
O nás se Hnůjdaj i30 rozmačkal napadrť (odtah), my jsme vyměnili světlo a stříkli nárazník. Pán byl úplně vykolejený.

Pak nás atakovalo auto s pičou a dopadlo to podobně, ani jsme zadek nelakovali
a paní to měla na odtah (nárazník dole, chladič KO, světlo KO, kapota varhany).

Něco na tom bude.

Tak dneska dělají auta tak, že se snaží mít co nejpevnější "klec" pro posádku a to okolo mít deformovatelné tak, aby to pohltilo co nejvíc energie. Tedy předek a kufr se zmáčkne, ale klec zůstane pevná. U crash testů se řeší jen důsledek nárazu na posádku a tak se auta vyrábí bez ohledu na to, že sebemenší ťukanec zbytek auta odepíše. Kdežto původní auta ještě trošku hleděla i na to, aby byla odolná celkově a vydržela být funkční i po mírném karambolu.

Ale tak to je otázka kdo co chceme. Buď po ťukanci opravitelné auto, ale hnutou páteř, nebo naopak. Fyzika je fyzika a při nárazu to prostě něco odskákat musí. Asi v běžném provozu nebudeme chtít jezdit ve vyklecovaném autu, skořepinové sedačce, pětibodovém pásu a helmou s Hansem

Co si pamatuju, tak při tom testu se to týkalo horší ochrany spolujezdce. Tuším hlava a ruka (nevím která)a možná ještě hrudník už byly přes limit, jak je to barevně odstupňováno. To tedy asi vyřešili tím airbagem, standardně osazovaným. Ale někdo se zmiňoval, či někde psal i o údajných mechanických úpravách karoserie. Mám sice zhruba celý průřez výrobou - šedý je ze začátku a zelený z konce výroby, ale ke zkoumání odlišností v konstrukci karoserie jsem se zatím nedostal.
Jinak zrovna v zeleném jsem měl loni v zimě tu čest okusit jeho kvality při nehodě (viz příspěvek "Smolný den") a po této zkušenosti si dovedu představit řadu jiných aut, ze kterých bych v té samé situaci asi jen tak bez úhony nevylezl.