Smolný den – část 1.

[olson]

Smolný den – aneb článek o naftě, blbosti, štěstí v neštěstí a pasivní bezpečnosti - část 1.

Upozornění – čtení jen pro otrlé. Nikoliv proto, že by byly přítomny nějaké morbidnosti, nebo sprostá slova (ty jsem ostatně v ten den již bohatě použil). Ale protože jsem se rozepsal v rozsahu, jak to zde dává snad jen Trunda. Tak to sem dávám raději po částech.

Středa, 11.1.2017
Začalo to už ráno, kdy u nás bylo -16 °C. Nebyl to jen krátkodobý teplotní propad při svítání, tak jako tomu bylo o pár dní dříve, o víkendu, kdy bylo -25 °C. Takto mrzlo už den před tím večer, takže pěkně všechno přes noc stihlo promrznout.
No, nedivil jsem se, když se zelenému do startování vůbec nechtělo. Jednak i proto, že má funkční jen dvě žhavičky. Ale to jsem ještě netušil o co skutečně jde. Když jsem opakovanými pokusy vybil akumulátor, běžel jsem pro druhý, který jsem měl zrovna v udržovacím režimu na nabíječce. Když jsem po další sérii pokusů vybil i ten, aniž by motor měl snahu naskočit, šel jsem pro pomoc k sousedovi. Z jeho auta jsme to přes kabely po několika dalších pokusech nakonec natočili, ale běh motoru nebyl vůbec kultivovaný a po chvíli zhasl. Na další nastartování se už v chodu udržel, byť sebou škubal, jak vynechával. Nechal jsem ho chvíli běžet na volnoběh a pak postupně zvyšoval otáčky. Ale nad 2 tis. otáček nechtěl jít.
Jelikož jsme kvůli tomuto zdržení nabrali cca půlhodinové zpoždění (děti do školky, do školy, žena do práce), tak jsem se dál nerozpakoval, sedli jsme do auta a vyrazili. Po pár stech metrech se ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Jak se otáčky začaly blížit k oněm 2 tis., začal motor pocukávat a ztrácet sílu. Obzvláště se to projevovalo do kopce, kdy to začínalo při ještě nižších otáčkách. A do toho už i problikávala kontrolka motoru. Po nějakých 6 km jízdy, jak se motor trochu zahřál, se začal chovat trochu způsobněji. Při sešlápnutí plynu se nechal nějakou dobu točit i přes 2,5 tis. otáček, než se začal zase dusit. Po ubrání plynu se po chvilce zase rozdýchal. A tak stále dokola. Usoudil jsem, že je to naftou, respektive přicpaným palivovým filtrem.
Rozvezl jsem rodinu. Motor jsem přitom nechal stále v běhu, z obavy, že kdybych ho vypnul, nemusel bych ho zase nastartovat. Běžel už ale docela klidně. A jelikož, jsem potřeboval ještě jet pro brikety, tak jsem se rozhodl, že těch 20 km tam a zpět risknu. No doufal jsem, že to cestou někde neklekne – představoval jsem si jak se postupně zalepuje palivový filtr vysráženým parafinem. Vsadil jsem ale na to, že se nafta na druhou stranu taky trochu ohřívá a že se i filtr musí v motorovém prostoru po nějaké době prohřát. Takže by se to mohlo nějak vykompenzovat.
Nebyl to úplně dobrý nápad, protože jak se po chvíli ukázalo, chovalo se to pořád stejně vzpurně a taky mi to cestou zpět třikrát chcíplo. Ale vždy se to pak nechalo po ručním napumpování balonkem nastartovat. Ale že balonek šel tedy ztuha. Taky výjezd několika delších táhlejších kopců byl již na hraně možností. Ti co jeli za mnou mi museli děkovat se zatnutou pěstí. Ale když už to nemohlo, tak to aspoň nekouřilo. Takže domů jsem nakonec dojel.