Měl bych tu pro dnešní den nové filozofické téma k diskuzi
Přemýšleli jste a bavili jste se s lidmi v okolí o tom jak v tuhle dobu vnímají svá supr trupr pikačovinami nabušená auta?
Já se o tom bavil s kolegy v práci v době, kdy se začaly zavírat obchody a tak... Najednou lidem vyvstala otázka a co jako budou dělat, když třeba budou zavřené servisy a jim kvůli "kamínkem rozfláklému čidlu v nárazníku" nepojede auto???!!?!?!

Nebo hrůůůůza.... budou přejíždět ojel v motoru!!!!!!
No.... jako, všichni se shodli na tom, že si naprděli do vlastního hnízda. Rozežranost, pohodlnost a spousta dalších parádních lidských vlastností společnost dostala do stavu, kdy mají/vlastní byť spotřební, ale v první řadě účelné věci, které se rády kazí kvůli nepotřebným blbinám a které jsou udělané tak, aby nevydržely a obměňovaly se často. Najednou lidi přemýšlí nad tím, že "no, ty voe, já mám parádní báwo, ale když dojde na věc, tak já si na tom nic neopravím, protože to neumím a nebo na tom jsou díly, které jsou nerepasovatelné".
Jo!
.... tak jako já su v poho.... mám skladem čtyři relativně normální auta. Nedávno jsem si pořídil svářečku, nějaké to nářadí také doma mám, plechy taky... jako... ach jo... kam jsme se to dostali?
